Vonk Vonk titulek

Seveřan v domě

Nástrahy zimního sportu K atraktivním kynologickým sportům, určeným pro severské tažné psy, patří bezesporu takzvaná pulka, která se "narodila" a získala závratnou popularitu ve Skandinávii, odkud se rychlostí blesku rozšířila po Evropě a dobyla i Severní Ameriku. Skandinávci milují pobyt v přírodě a pulka jim sloužila nejen k závodění, ale především k náročným túrám i rodinným výletům. Samotná pulka připomíná dětský bob. Je ovšem delší, užší a uzavřená. Zespodu je pulka opatřena lyžinami. Není bez zajímavosti, že cena závodní pulky často přesáhne cenu mushingových saní. Pro potřeby začátečníka je možno skutečně upravit dětský bob, stačí navrtat otvory pro šňůru upevňující zátěž a dolů našroubovat uříznuté lyže. Na záď je třeba umístit anténku, která zamezuje sklouznutí šňůry pod pulku nebo lyže. Lze ji vyrobit z ocelové pružiny s očkem. Pulka se zátěží je tažena na ojích (oblouků a tyčích), které zabraňují vjetí pulky psu na nohy a jejímu vybočování. Oblouk bývá z duralu, bambusu nebo liány, ale především z umělých vláken. Jako zátěž lze použít cokoli, co lze na pulku snadno a bezpečně upevnit. Pro závody se hmotnost zátěže počítá vcelku (oblouk + pulka + zátěž). Pro psy je určena povinná zátěž 20 kg, pro feny 15 kg. Tažná šňůra mezi pulkou a lyžařem se připojí na skijöringový (canicrossový) bederní pás, případně horolezecký "sedák" - úvazek. Použití "sedáku" zaručuje upnutí v místě těžiště těla. Pro trénink beze sněhu je možno zhotovit takzvanou "rollpulku", což je vlastně běžná pulka opatřená místo lyžin kolečky. Pes si pomocí ní dobře zvykne na zátěž i na hluk za svými zády. Do pulky, která je bohužel na českých kolbištích stále řídkým a vzácným jevem, je možno zapřáhnout jednoho až tři psy. K našim nejúspěšnějším reprezentantům v pulce patří bývalý maratonec Vratislav Jerhot. "Pulka, to je prostě úžasný zážitek a vyžaduje perfektní a precizní trénink," tvrdí Vratislav Jerhot." V roce 1995 u nás závodilo v pulce asi třináct závodníků, ale všichni toho nechali. Souhra psa s musherem je velmi náročná, vyžaduje čas a trpělivost. V zahraničí je pulka nemírně populární, už se dokonce vypisují závody jen pro samotné pulkaře. Mám dvě spřežení - jedno sibiřských hasky a jedno alaskánů. Mí hasky - to už jsou páni profesoři. V Německu a Rakousku mají pořadatelé závodů k dispozici perfektní tratě široké až pět metrů. Mým největším životním zážitkem byla štafeta na mistrovství Evropy. To naráz vybíhalo čtyřicet psů - fantastická podívaná!" Mushing (závody psích spřežení) dobyl svět již dávno, pulce patří určitě budoucnost. V kuloárech se dokonce šeptá, že by pulka mohla být v budoucnosti zařazena na program sportů zimních olympijských her. Úskalí Říjnová noc. Odepjal jsem malamuty ze stake-outu, abych jim "oblékl" postroje a vyrazil s nimi na noční canicrossový trénink. Okamžitě zmizeli v temnu zahrady a téměř v témže okamžiku noční ticho přerušil Framův vzrušený štěkot. Ze by ježek? Kužel ostrého světla čelovky prořízl temnotu. Spatříl jsem Frama, jak chytil velkou bílou kouli, kterou vyhodil nad hlavu. Doběhl jsem na "místo činu". V křoví se hotovil k obraně veliký nazlobený jezevec. Nádherné zvíře. V prudkém svahu se mi podařilo chytit Frama za obojek právě ve chvíli, kdy jezevec vyrazil: zvolil si k útěku nejslabší článek -mne. Narazil mohutným tělem do mé levé nohy a já skončil na zádech. Sekunda stačila: jezevec zmizel pod plotem pryč! (Deníkový zápis z 18. 10.2002) Na lyžích je člověk bezesporu mnohem zranitelnější nežli pří pouhém běhu. Objektivní nebezpečí skýtají pří skijöringu a pulce především rušivé vlivy působící na psa; konkrétně pak ve většině případech cizí volně pobíhající psi a lesní zvěř. Atavismy, ukryté v našich chlupatých kamarádech, jsou zakořeněny pevně a vlčí smysly v nich stále dřímají...Jen se probudit! Ve většině psích plemen je skryt lovec (a v seveřanech dvojnásob) a prchající vyplašená zvěř je všemocným lákadlem. Odvykání tohoto z našeho lidského pohledu nešvaru, ze psího přirozenosti, rozhodně není snadnou a rychlou záležitostí. Začneme-li od malého štěňátka, bude naše snažení snadnější a rychlejší. Rozhodně nečekejte přesný "návod k použití", pes není spotřebič pro "domácí kutily", je individualitou, a každý proto vyžaduje poněkud jiný přístup. Na měkčí povahy může platit striktní zákaz a pamlsek, na tvrdší naopak trest. jedna zásada je však jasná: zaměstnejte svého psa, soustřeďte jeho pozornost na sebe a na práci. A.. nespěchejte! To vše by mělo předcházet tomu, než navlékneme lyže a přistoupíme k tréninku skijöringu. Náhody jsou ovšem nevyzpytatelné a nečekaným situacím se prostě někdy nelze vyhnout, ať již předvídáme jako Sibyla. Pokud pes vyrazí za něčím a někam, kam vy nechcete, a vy máte v rukou hole, na nohou běžky a v cestě jsou stromy nebo strž, může být nebezpečí zranění akutní. Rozhodně to nepodceňujte! Při canicrossu psa na vodítku s amortizérem, i když jej má pes připojen k postroji, udržíte podstatně snadněji. Na lyžích to může být problém. Nebezpečný! Řada zkušených musherů nosí na krku zavěšený ostrý nůž, pochopitelně v bezpečné pochvě. Není to obraz "drsného image". Samozřejmě pevně věří, že nikdy k ničemu kromě ukrojení chleba a slaniny nůž nepoužiji. Nůž ovšem může pomoci v kritických situacích: ve chvíli nouze můžete přeříznout vodicí lanko či vodítko. Neberte to jako zbytečné strašení, jen jako možnost... a radu zkušených. Především se však naučte svému psu rozumět! Váš kamarád je v mnoha případech průhledný jako dobře opečovávané akvárium: svoje pocity k vám vysílá dobře čitelnými a zřetelnými signály. Zaujme-li jej něco na trailu, dá to většinou najevo dříve, nežli se rozhodne k akci. Zježením srsti, postavením uší, zvednutím šíje... To je váš moment, kdy musíte rozhodně a nekompromisně zakročit. Naučte se pozorovat a naučte se předvídat. Nikoliv z kávové sedliny či z ptačích kostí, nýbrž z osobnosti vašeho psa. Tím se vyvarujete řady nepříjemných a často zbytečných situací. Člověk a pes se učí po celý svůj život. Zvykejte svého psa na "dostupná" domácí zvířata. A nevymlouvejte se, že jste z města. V Brně zvykám své psy nejen na slepice, husy a perličky, ale i na koně, ovce, kozy a v obůrce na předměstí na daňky, muflony a divoká prasata. Víte, že do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem je vstup se psy povolen? Tam můžete svého miláčka zvyknout i na nosorožce (což vám ovšem bude při skijöringu v českých luzích, hájích i horách asi k ničemu). Smyslem předcházejících řádků nebylo ani v nejmenším vás odradit od tak nádherných sportů, jakými skijöring, canicross či pulka bezesporu jsou. Berte je jedině jako výzvu k opatrnosti... Opakování je matkou moudrosti: obrňte se klidem, trpělivostí a důsledností. Roční aljašský malamut Misha a dvouletý Pram, které nyní canicross trénuji, mají loveckých instinktů, ostatně jako každý normální seveřan, na rozdávání. Přitom při prácí v postroji zvěř sice registrují, ale chápou, že práce je přece "holt" práce. Škubnutí vodítkem a slovní zákaz je opět "vrátí na zem". Pochopitelně existují případy takříkajíc nenapravitelné (jsou však velmi vzácné!), jak nás na ně upozorňuje jeden z nejlepších etologů psího chování - Němec Eberhard Trumler: "Existují plemena psů, která si ještě v mimořádné míře uchovala původní vlastnosti divokých psů. To jsou psi, kteří jsou doma vysloveně vzorní, někdy dokonce i mimořádně rozmazlení. Jakmile se však ocitnou bez vodítka v přírodě, okamžitě jsou pryč - prostě zmizí a všechno volání a hledání je marné. Od hodiny se vrátí k volnému životu a věnují se štvaní kořisti. Něco takového neexistuje jen u psů, známe to i u koní a ještě známější to je u evropských krátkosrstých koček" Nevěšte hlavu nad dočasnými neúspěchy, usměrňujte své psy a pilně trénujte. Harmonický pohyb s vaším psem volnou krajinou vám bude báječnou odměnou za vaše snažení a za vaši trpělivost! V žádném případě nechci problematiku tlumení lovecké vášně našich psů podceňovat. Chce to vnímavost, porozumění a trpělivost. V každém případě je nezbytné se obrnit vůlí běžce dlouhých tratí. Vždy, když uvažuji o tomto problému, nemohu si nevzpomenout na moudrá slova Elizabeth Marshall Thomasové, která ve své knize Společenský život psů píše: "Když si bereme od psí mámy malé štěně, klademe na ně nevídané nároky. Chceme, aby vyrůstalo bez rodičů uprostřed cizích tvorů, aby se naučilo věci, které se jeho vlčí předkové nikdy učit nemuseli, a aby v sobě potlačilo celou řadu vrozených vlastností jen proto, že se jejich majitelům nelíbí. Abychom si dokázali představit, co to pro štěně znamená, vžijme se do opačné situace: představme si malé dítě, které je vychováváno vlky, nuceno žít v podzemním brlohu, jíst vlčí zvratky, pít vodu z louží a zabíjet jiná zvířata vlastními ústy. Z dítěte, které tohle přežije, se rázem stane celosvětová senzace. Od psů přitom nežádáme nic jiného." Dobře ovladatelní psi, socializovaní psi, ochotní a nadšení s námi spolupracovat, jsou jen korunním svědectvím faktu, že vzájemná náklonnost, láska a porozumění dokážou narušit mezidruhové hranice. Jaroslav Monte Kvasnica

© HaNNaH