Vonk Vonk titulek

V chovné stanici Z Měsíčního světla je živo po celý rok

Hezkým úsměvem si mě získal ve Švédsku v národním parku v Abisku za polárním kruhem samojed, který tam byl přivázán se štítkem "Kdo chce, ať si mě vezme". Seznámil jsem se tam ještě se skupinou stejně mladých lidi, kteří také cestovali jen tak na své riziko. Samojeda jsem si tedy vzal. Celé dva týdny jsem se s nim dělilo svou provizorní stravu -sušenky Be-Be, vafle apod. Cestovali jsme vlakem do Norska, pak zpátky do Švédska. To už se blížil konec našeho putováni a tak jsme jeli do Dánska, odkud jsme měli plout lodi do Německa. Jako vždy jsme psa schovali pod sedačku. Bohužel mimořádně nenaloďovali vlak a my museli na loď pěšky, přes celnici. Samojeda mi odebrali. Uběhly tři roky a já si koupil collii. Na první výstavě, kde jsem vystavoval svou Pouli, spatřil jsem stejného psa jako tehdy ve Švédsku - byl to samojed Gimy. Uchvácen jeho krásou, koupil jsem si fenku samojeda Smaili. Za jeden a půl roku po výstavě byl dokonce i zmíněný Gimy můj. Jelikož mám velice blízko k přírodě (choval jsem kuny, fretky, tchoře, poštolku, medvídky mývaly, hady apod.) a když jsem viděl v zlatokopeckém filmu psi spřežení, získal jsem nový střed zájmu. Po předcházejících projížďkách na lyžích doprovázen fenkami Pouli a Smaili a po té, co jsem koupil Gima a od přední chovatelky samojedů paní Černochové z Ořechu dostal saně, bylo psí spřežení na světe. Svůj první závod jelo na vozíku v Bystřici pod Perštejnem v roce 1995. Pouli, Smaili a Gimy tehdy skončili na předposledním místě a já byl velice rád, že jsme bez úhony dojeli a ještě neskončili poslední. První závod na saních jsme jeli na sklonku roku 1995 ve Vrchlabí. Od paní V. Kmochové, chovatelky ČHP, se kterou jsem byl ubytován na jednom pokoji, se mi dostalo prvních velkých rad. Tento závod jsme ukončili třetím místem od konce. Sezónu 96/97 jsem zahájil s dalším pejskem Brixem, který dodal spřežení rychlost. Velice pěkná umístění na všech závodech byla svědectvím. Nejlepší umístění na vozíku bylo 3. místo z 10 spřežení v závodě v Plumlově a na saních 9. místo za 16 spřežení na Mistrovství republiky v Novém Městě na Moravě. Jejich aktivitu bych mohl rozdělit do několika skupin: trénink podle mne trénink podle psů práce zábava Trénink podle mne Jedeme přibližně 6-10 km plným tempem za stálého povzbuzování. Trénink podle psů Např. cesta v 7 hodin ráno 2,2 km na poštu a 2,2 km zpátky, v 10 hodin 2 km do obchodu a 2 km zpět a odpoledne 3,8 km do Litomyšle na návštěvu k rodičům a 3,8 km domů. Rozdílem je, že na psí spřežení mimo povelu vlevo, vpravo, kraj apod. nezvolám, aby přidali, ale nechávám jejich tempo na nich. Časový rozdíl na trati 3,8 km mezi tréninkem podle mne a podle psů je 2-4 minuty. Nejdelší trať jezdíme do mého zaměstnání na noční službu, která činí 22 km a ujedeme ji za 1 hodinu 45 minut. Ráno po skončení služby jedeme zase domů. Cesta vede po silnici, lesem, polem apod. Práce Nejen trénování udržuje spřežení v kondici. V létě, kdy pro vysoké teploty psi neběhají, pomáhají na zahradě. Na vozíku, který nám zůstal po poníkovi, vozí trávu, seno, dříví, někdy také povozí děti pro jejich zábavu. Rádi si zaskáčí překážkovou dráhu jako v agility, kterou kromě Brixe ovládají všichni velice pěkně. Na jaře vláčí bránami políčko a když takto obdělané políčko nám začnou obhospodařovat slepice, které k nám od sousedů přilétly přes plot, tak je na ně pustím. Slepice reagují rychle a jsou okamžitě zpátky. Jakmile některou z nich chytnou, ihned ji odebírám z jejich tlamy házím za plot. Z 25ti slepic zatím jedna skončila na sousedově pekáči, kterou jsem nechtěně zranil při vracení přes plot. Sousedi nejsou moc nadšeni, ale my také ne, když nám slepice přehrabují právě zasetou zahrádku. Zábava Hrátky s dětmi z okolních mateřských škol, honičky ve výběhu, prohánění se s kozami, ovcemi a trkání s kozlem, jsou jednou částí jejich her. Hlavní zábavou však je ležet na zádech s nohama vzhůru a pohlcovat sluneční paprsky. Doménou Smaili je laškování s kočkou, která s ní i nocuje v boudě. Těch urousaných uší a chlupů, které už kočka získala, bych už ani nespočítal. Text Pavel Lněnička

© HaNNaH